Informační a komunikační technologie ve stále větší míře pronikají do českých škol. Na podporu jejich úspěšné implementace do vzdělávání vytvořil Výzkumný ústav pedagogický na objednávku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR praktickou publikaci, která reflektuje aktuální potřeby škol. Její vydání představuje reakci na zprávu České školní inspekce ze září 2009, která pod názvem „Úroveň ICT v základních školách“ popisovala ne příliš lichotivou realitu.
Rozsahově přiměřená metodická příručka (pouhých 72 s.) nalezne uplatnění u všech řídících pracovníků a ICT koordinátorů základních a středních škol, případně i jiných školských zařízení.
Příručka obsahuje 3 kapitoly členěné na řadu podkapitol. Úvodní kapitola nese název „ICT ve výuce“. První podkapitola začíná výkladovým slovníkem menšího rozsahu, který nezasvěcené čtenáře seznamuje se základními pojmy. Jejich výklad je mnohdy pojat v odlehčené formě, což však bylo záměrem autorů. Ve vědeckém pojetí by nebyl pro cílovou skupinu, které je příručka určena, přitažlivý. S ohledem na zaměření publikace by bylo vhodné slovník doplnit o vysvětlení dalších pojmů, např. „interaktivní učenice“, „výukový program“ atp. V dalších dvou podkapitolách je v obecnějších rovinách pojednáváno o roli technologií ve vzdělávání. Ve čtvrté podkapitole jsou čtenáři seznamování se závěry mezinárodního výzkumu STEPS, který se zabýval využíváním ICT ve vzdělávání na základních školách. Jedním z výsledků tohoto výzkumu bylo zjištění, že využíváním informačních a komunikačních technologií při výuce žáci zlepšují své znalosti, dovednosti
a schopnosti, roste jejich motivace, sebedůvěra
a aktivita. V páté a šesté podkapitole jsou čtenáři seznámeni s metodickým portálem www.rvp.cz plným řady podnětů pro zkvalitnění výuky a dále s aktivitou eTwinning. V sedmé, závěrečné podkapitole první kapitoly, je pojednáváno o ICT panelu VÚP, jeho cílech a aktivitách.
Druhá, ne příliš rozsáhlá kapitola, s názvem „Personální podmínky“ obsahuje pouze dvě podkapitoly. Pojednává o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti ICT a dále
o roli ICT koordinátora a jeho přínosech pro vzdělávání.
Třetí kapitola s názvem „Ekonomické ukazatele, materiální vybavení a služby“ obsahuje devět kapitol. První podkapitola pojednává o Webu druhé generace, druhá
o připojení k internetu. Tyto podkapitoly však mohly poskytovat více podnětů pro využití ve školní praxi. Třetí podkapitola vhodně řeší aktuální otázky spojené s prezentacemi škol na webu. Čtvrtá podkapitola je zaměřena na zkvalitnění vzdělávání prostřednictvím projektů, pátá, velmi kvalitně zpracovaná podkapitola se zabývá možnostmi využití školních informačních systémů. Zbývající podkapitoly pojednávají
o konceptu 1:1, kdy každý žák využívá vlastní notebook, dále o školních WiFi sítích a softwarových licencích.
Závěrem lze uvést, že se jedná o zdařilou publikaci, která může napomoci ke zlepšení stavu českého školství. Metodická příručka je ke stažení zdarma na http://www.vuppraha.cz. Lze doporučit vydání obdobné metodické příručky pro učitele zaměřené na řešení konkrétních problémů spojených s aplikací ICT do výuky.